králík net

Zabezpečení bytu/domu před králíkem 

Je důležité své bydlení upravit tak, aby bylo pro králíčka bezpečné. Králíci totiž rádi věci očuchávají, avšak i ochutnávají. To znamená, že odstraníme z jeho dosahu veškeré kabely, jedovaté rostliny a materiály, ostré či nebezpečné předměty, zabezpečíme místa, odkud by králíček mohl spadnout, zaseknout se či se jinak zranit. Odstraníme všechny předměty, které by králík mohl zničit. Také zavřeme psy a kočky, které by mohly ušákovi ublížit. Ve všech těchto případech hrozí buď zranění či úmrtí králíka či škody na majetku. Pokud možno, vyvarujte se nechávání králíčka na přímém slunci bez úkrytu a v průvanu či v prašném prostředí. Také musíte dávat pozor, abyste na králíčka nešlápli, jelikož králíčci jsou velice mrštní a rychlí (zvlášť když zrovna nesete nějakou dobrotu) a velice rádi se lidem pletou pod nohy. 

Sameček/samička? + kastrace

Samečci někdy bývají přítulnější než samičky, tedy v případě, že jsou vykastrovaní. Obecně doporučuji kastraci v 6 měsících věku u každého králíčka (samičky i samečka), jež nemá být využit v chovu, jelikož jejich přirozený sexuální pud vám pravděpodobně v jejich dospělosti bude znepříjemňovat život (agresivita samiček, rozstřikování moči samců) a zvláště u samic pak ve vyšším věku hrozí rakovina rozmnožovací soustavy. Samec (pravý obrázek) má výrazně oddělený řitní otvor od penisu, u samičky (nalevo) je viditelná pochva. 

Jak naučit chodit králíčka na záchod

Na rozdíl od morčat či drobných hlodavců jsou králíci schopni se naučit chodit na toaletu, což vychází ze skutečnosti, že se jedná o velmi čistotná zvířátka (divocí králíci také vykonávají potřebu mimo svou noru většinou na jedno místo). Doporučuji pro králíčka pořídit obdélníkový záchod, aby byl králíček schopný se pohodlně otočit (rohové záchůdky bývají pro dospělé králíky příliš malé), naplnit jej podestýlkou a do zbytku klece umístit kobereček. Pokud králíčka přistihnete, že koná potřebu mimo záchod, exkrement přemístěte do záchůdku (moč setřete) a řekněte králíčkovi nesouhlasné NE. V žádném případě na něj ale nekřičte nebo jej nebijte! Pokud králíček vykoná potřebu do záchůdku, pohlaďte jej a dejte mu pamlsek. Veškeré nalezené exkrementy mimo toaletu trpělivě dávejte do ní. Někdy to trvá déle, ale téměř každý králíček dřív  nebo později pochopí, co se po něm chce.

Ochočení 

Nově přineseného králíčka necháme alespoň den rozkoukat a zvyknout si na nové prostředí. Druhý den králíčka pustíme z klece a posadíme se na zem, popř. lehneme. Vyvarujeme se hlasitých zvuků či prudkých pohybů. Zkoušíme králíčka opakovaně krmit z ruky. Natáhneme ruku s pamlskem a počkáme, až k nám králíček přijde sám. Postupně si tak spojí vaši ruku s pozitivní motivací (jídlem) a nebude se bát. Vždy se snažíme komunikovat s králíček na jeho výškové úrovni. Pokud se ke králíčkovi skloníme shora, je dost možné, že se poleká, protože mu náš pohyb bude evokovat útok dravce. 

Toto opakujte několikrát denně, dokud se králíček nezačne ve vaší přítomnosti cítit klidněji ( posadí se, drbe se či myje, dokonce si možná i lehne nebo se jen prostě nebojí k vám přiblížit). Poté můžete zkusit ušáka pohladit prsty po čele. Když se nechá, odměňte jej pamlskem. Hlaďte jej jemně, převážně po hlavě, nesahejte mu do očí nebo uší a na břicho. Králík by si měl postupně zvyknout, uvolnit se a začít i chroupat zoubky(výraz spokojenosti).

Ačkoliv se vám to nezdá, většina králíků nesnáší zvedání, jelikož jim to evokuje útok dravce. Králíci nemají rádi, pokud nemají pevnou půdu pod nohama a nemohou utéct, takže často začnou panikařit a můžou se zranit, pokud se vám vykroutí. Proto králíky zvedáme pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné. V takovém případě jednou rukou uchopíme králíčka za předníma tlapkama a druhou rukou jej uchopíme pod zadečkem a přitiskneme tlapičkama směrem k našemu tělu. Držíme pevně, aby se nám králíček nevykroutil a nezranil se. Zvedání za kůži na hřbetu a za uši rozhodně nedoporučuji, jelikož tímto králíkovi ještě více evokujeme pocit chycení dravcem.

 (Správné držení králíka)

Obecně platí, že pokud chceme, aby byl králíček krotký, přítulný a spokojený, musíme s ním trávit co nejvíce času. Proto je ideální umístit jeho domov v místnosti, kde často pobýváme, pokud chováme pouze jednoho ušáka. Králík, který má klec v šatně, kde se člověk otočí maximálně dvakrát denně na 5 min, bude s nejvyšší pravděpodobností smutný, bude se vás bát a bude náchylný na nemoce. Pokud nemáte na králíka čas, zvolte jiné zvíře. 

Výchova 

Králíčci jsou velmi inteligentní zvířátka, která se dokáží naučit spoustu povelů, avšak jsou povahově příbuzní spíše kočkám než psům, což znamená, že na rozdíl od psa, který celkově s nadšením plní veškeré povely, si králík před splněním vašeho přání promyslí, zda se mu chce či nikoliv, jelikož přeci nemá důvod dělat něco, co se mu zrovna nechce. Proto je důležité si uvědomit, že vás králík nikdy nebude poslouchat na 100% a také že trestáním, bitím a křikem ničeho nedosáhneme - možná jen toho, že se nás králík začne bát. Základním pravidlem proto je, že králíka spíše chválíme za správné chování (odměníme pamlskem, pohlazením) než trestáme za neuposlechnutí. Pokud však chceme králíčkovi naznačit, že se nám jeho chování nelíbí (např. okusování věcí, štípání rukou, čůrání mimo záchůdek), tleskneme a řekneme důrazně FUJ nebo NE.

Jak králíčka naučit přijít na zavolání a další triky

Základní "povel", který se spontánně naučí snad každý ušák. Začneme tak, že si vezmeme sáček s pamlskem, posadíme se u králíčka a před ním vytáhneme pamlsek ze sáčku. Tuto činnost doprovodíme slovem či zvukem, na který chceme králíčka naučit přijít (jeho jméno, mlaskání, cokoliv). Pokud toto budeme opakovat dostatečně často, králík si velmi brzy spojí zvuk šustění pytlíku a váš hlas s pamlskem a začne k vám přicházet již při šustění pytlíku a vyřčení zvoleného slova.Králíci jsou velice chytří a lze je přes pamlsky naučit spoustu triků, které mohou být i užitečné ( např. má Deni se umí postavit na zadní na povel, což mi umožňuje jí kontrolovat bříško, aniž bych jí musela zvedat). Učení povelů je také skvělá cesta, jak se s vaším králíčkem sblížit. Mezi triky, které lze králíčka naučit, je například otočení na místě, panáčkování, vyskočení do klína nebo na gauč atp. Fantazii se meze nekladou.

Vodítko

Pokud nemáme zahradu či místo, kam bychom mohli králíčka v létě pouštět, je užitečné naučit ušáka na vodítko. Doporučuji začít, když je králík ještě mladý, protože starší králíci si hůře zvykají. Při nasazení postroje je důležité zajistit, aby postroj nebyl příliš volný a králíček z něj nevyklouzl ani příliš těsný a králíček se nedusil. Nejdřív ušákovi postroj nechejte na sobě bez vodítka jen doma, aby měl možnost si na něj zvyknout. Pokud je klidný, dejte mu pamlsek. Hlídejte, aby se do něj králíček při případné snaze postroj sundat nezapletl a neublížil si. Toto párkrát zopakujte, než připnete vodítko a vyrazíte ven. S ušákem pokud možno nechoďte na místa, kde chodí psi nebo kde by králíček mohl sníst něco nevhodného či se jinak zranit. Také platí, že králíky nevenčíme na vodítku jako psy (tzn. králíka nenutíme chodit za námi), nýbrž my následujeme králíčka. Na rozdíl od psa je králíček velmi křehký a můžeme mu taháním za vodítko ublížit. 

Seznámení dvou králíčků 

Králík je společenské zvíře a v přírodě žije ve větších skupinách, proto je lepší našemu miláčkovi pořídit parťáka, pokud s ním netrávíme tolik času, kolik bychom měli. To, že je však králík společenský neznamená, že si bude rozumět s každým jiným jedincem svého druhu - stejně jako my se nespřátelíme s každým člověkem jen protože je to také člověk a musíme s tím počítat, že náš první králík toho druhého prostě za kamaráda nepřijme. 

Nejsnadnější je seznamovat dva mladé králíčky ( pod 5 měsíců), kteří jsou přibližně stejně staří. Pokud si totiž přineseme mládě k již dospělému králíkovi, bude mít dospělý králík tendenci ukazovat své dominantní postavení a mládě utiskovat, které může jako následek stresu i uhynout. Dva dospělí králíci zase mají větší tendenci spolu bojovat o postavení. 

Jaké kombinace pohlaví jsou nejlepší? Nekastrovaná samice a samec spolu logicky žít nemohou, jelikož by sameček samičku uhnal. Pokud bychom si je navíc přinesli jako mláďata a samec by oplodnil samici velmi brzy (např. ve 4 měsících), může samička i uhynout, jelikož ještě není fyzicky připravena se rozmnožovat. Proto bychom nekastrovaný pár museli oddělit, čímž poté pořízení dvou ušáků ztrácí smysl, pokud neplánujeme zakládat chov (odděleni si společnost dělat nemohou), navíc samička i samec by přítomnost toho druhého stále vnímali, což mnohdy vyústí v problémy ( samec rozstřikuje moč, samička má falešné březosti). 

Pořídit nevykastrovanému jedinci druhého nevykastrovaného partnera, připustit je a poté vykastrovat také není dobrý nápad, protože si samec bude připuštění pamatovat a pravděpodobně bude samičku obtěžovat i po kastraci, která se později začne agresivně bránit.Podobně je na tom kombinace nekastrovaný samec a kastrovaná samice či naopak. Nekastrovaný jedinec začne kastrovaného sexuálně obtěžovat, což vyústí v boje.Další ne je přinést si domů dva nevykastrované samce. Pohlavně dospělí nevykastrovaní samci spolu zpravidla začnou bojovat na život a na smrt, což mnohdy končí vážnými zraněními či smrtí. Kastrace jednoho také problém nevyřeší - nekastrovaný samec bude kastrovaného stále napadat a může ho i zabít. 

Vhodné kombinace jsou tedy dva kastrovaní samci, kastrovaná samice a kastrovaný samec či dvě kastrované samice (případně dvě nekastrované samice).

Je důležité si uvědomit, že žádné dva králíky nelze chovat společně v jedné kleci! Klec je pro dva králíky příliš malá a i nejlepší králičí přátelé by si v kleci začali lézt na nervy a prát se. Králíčky tedy necháváme pod dozorem spolu pouze běhat na volno s tím, že každý bude mít svou klec. Jak seznámit první králíčka s novým kamarádem? Po přinesení nového králíka doporučuji pár dní počkat, jelikož nový králík může mít infekční onemocnění, které může projevit až po několika dnech. Poté můžeme začít se seznamováním. Umístíme oba ušáky do bezpečného prostoru, který je neutrální (ani jeden králík jej nepovažuje za své teritorium). Také je dobrý nápad potřít srst nového ušáka močí našeho původního kamaráda, kterého tak můžeme ošálit, aby byl přátelštější. Z počátku budou ušáci pravděpodobně zvědaví a nejistí, opatrně se k sobě přiblíží a začnou se očichávat. Dominantnější králík se pak pokusí toho druhého obskočit. Podřízený se buď obskočit nechá a přijme tak podřazené postavení nebo odskočí pryč, což si dominantní králík vyloží jako výzvu a může dojít k boji. Boj bedlivě sledujeme ( často se nejedná o nic zlého, králíci si pouze ujasňují postavení) a zasáhneme pouze pokud situace dojde do extrému. V takovém případě králíky oddělíme, abychom předešli zraněním a zkusíme znovu. Cílem je, aby spolu dokázali ušáci existovat bez větších roztržek. Pokud se králíci i po několika pokusech stále perou, pravděpodobně budou muset žít odděleně.